Skutečný kvalitní nízkoemisní dieselový motor si představuji takto: Více čidel a elektroniky, více filtrů pevných, plynných i kapalných částic. Klasický vznětový motor obalený mnoha a mnoha složitými systémy řízenými velmi rozsáhlým a složitým softwarem, které obsahuje jen minimum chyb a nedokonalostí.

Emise vynikající za všech podmínek. Objem řekněme 2.0 litrů, spotřeba 8,5 litrů ekologické nafty s až dvaceti procenty biosložky a pouhých 0.5 litrů dalších pomocných látek na čištění výfukových plynů, výkon 50 kW.

Průměrná životnost do nejbližší závady úžasných 2000 km.

Cena jen o 150% vyšší než u současných dieselů 2.0 litrů. Je nad slunce jasné, že výrobce automobilů, které takový motor použije, nebude stačit vyrábět pro enormní zájem zákazníků.

Tu myslenku s nesmyslnosti nizkoemisnich zon by to chtelo rozvest jeste o krok dal. Jestlize nova auta maji zhruba stejne emise jako ta stara, jak mohly studie potvrdit, ze nizkoemisni zony funguji a maji priznivy dopad na okolni prostredi?

Budto je to proste jen tim, ze diky tomuhle omezeni tam zacalo jezdit mene vozidel a nebo jsou vysledky tech studii ciste jen vymyslene od stolu.

B je správně. Trochu jsem v poslední době nahlédl do systému, kterým se studie a expertizy vypracovávají a, bohužel, vždy je to kouzlení s čísly na předem zadaný výsledek, protože ten kdo je platí, chce aby vyšly tak, aby to jemu hrálo do karet. A nikdo není nezávislý, stát už vůbec ne.