Proč jen období emigrace po roce 1945? Přeci i před 100 lety zuřila válka, šlo u nás o život. A naši předkové nikam neutíkali, neutíkali před odpovědností! Po roce 1918 hloubili studny, stavěli školy, zakládali spolky. Kde se kdo zrodí, tam se i hodí - staré valašské přísloví. Takže těm co došli nepozváni nechť vysvětlíme, že u nich domě je jim nejlíp. V přírodě to tak běžně chodí, jen vosám, když se nalepí na med, tak se jim to těžko vysvětluje.

Zdravéhorozumu je nám třeba, hlavně u příštích voleb...

Ještě doplním jeden aspekt: my imigranti z Východu jsme byly sice ne vítaní kancléřama a davama sluníčkářů, ale byli jsme přijímáni velice rychle jako domácí. Důvody vysvětlovat nemusím. Lidi,kteří např. v tom Německu zůstali, tak tam zůstali proto, že jsou tam prostě doma se vším všudy, a jejich děti, často už napůl Němci, se doma učí češtinu z frajeřiny - ona je to přece jenom těžká exotika, ta čeština. Zato souběžně s nama do Německa přicházející Turci, kteří byli přijímáni ochotně z jiných důvodů, ti dnes už ve třetí generaci žijí v dobrovolných ghettech. Takže to není jen o počtech, skromnosti apod., ale taky a hlavně o vůli přijmout kulturu cílové země za svou.

Navíc pak mám zřejmě v těchto případech dominantní část emigrantů komunismus opouštěla, neřkuli před ním prchala; nenesla si jej s sebou a nešířila jej po světě (ani komunismus coby ideologii ani komunismus coby hnutí ani komunismus coby systém).

Přiznávám ovšem, že jde o můj dojem, který nemám podložen žádnou statistikou (aniž bych tušil, zda nějaká taková vůbec existuje).

Pardon, opomněl jsem při úpravě formulace vypustit třetí slovo "mám" - komu to vadí, nechť si je odmyslí. ;o)

Můj strýc z matčiny strany odešel v padesátých letech. Přes hranice do tehdejšího západního Německa, kde čekal osm měsíců než byl přijat do Kanady. Vím, z jeho vyprávění, že si v táboře v Německu museli vyrábět i nádobí , protože prostě nebylo. Žádné sociální dávky, nic. Byl několikrát vyslýchaný CIA, jako asi každý v té době. Tehdejší vztah Němců k uprchlým Čechům nepopisoval jako vyloženě nepřátelský, ale moc vroucí nebyl. Po příchodu do Kanady začal hned pracovat Albertě jako pomocník na stavbách. Nikdo se o něj nestaral, nikdo ho nevodil za ručičku, žádné Vítáme. Prostě tvrdý začátky a tvrdá práce.

Dnes by to měl snazší. Z imigrace se stal v Kanadě ohromný byznys, který zaměstnává stovky tisíc lidí. Tisíce právníků. Je to jak průmyslové odvětví. A v tom je zakopaný pes. Protože tento průmysl vytváří uprchlíky, tlačí na vládu, takže dnes je refugee skoro každý, protože to je průmysl na vytváření problémů, které ještě před pár desetiletími problémy nebyly.

Těm lidem co bojují za "uprchlíky" nejde vůbec o uprchlíky, ale o vlastní peníze. Ty lidé je popravdě nezajímají. Stejně jako je nezajímá co bude za pár let.

Me v Kanade zadna organizace ani vlada nepomohla. Presto jsem Kanade vdecny za to ze me prijala.

Inu toto většině slunečníkům nevysvětlíte. Oni mají totiž spíše než reálné zkušenosti a informace, jen své idealizované, slunečními paprsky falešného humanismu představy.

Stejně tak nikdy v ani jednom (ze dvou) mozkových závitů nepojmou, že od nás za desetiletí uteklo asi tak tolik lidí, kolik jich dnes plyne týdně. A rozebírat to, že naši lidé převážně odcházeli ochotni se učit jazyk a živit se prací a doufali jen v počáteční podporu a ne doživotní živení na špičkové úrovni je snad úplně zbytečné.

"Rozvířené emoce brání racionálnímu pohledu na situaci a zcela odsouvají do pozadí věcné argumenty, o kterých by se mělo diskutovat." Karma. Ať je pohled na věc jakýkoliv, je třeba ji řešit s klidem. Z obou stran.

Všichni mí známí a příbuzní, co emigrovali ať po r. 48 nebo později, se velmi dobře začlenili a dokonce získali i posty ve vedení velkých společností. Vždycky hrálo roli, zda dotyčný umí jazyk, zda má vzdělání, jeho osobní vlastnosti atd.

Ovšem znám i případ, kdy dotyčný se legálně vystěhoval do USA dle dohody o slučování rodin, a pak se vrátil, protože zjistil, že tam musí pracovat.

A tak většina nejspíš pochopí, že emigrace dřív a dnes je něco jako kafe a čaj - ale holt to jde některým lidem do krámu (většinou těm, co o kafi a čaji ví hodně), a je potřeba z nás dělat sobecký mrchy, co nikomu nepřejou, a ještě by se za to měli stydět - jsem rád, že se objeví čas od času někdo, kdo to umí říct, že kafe a čaj srovnávat nemůžeme.

Sronáváte počet uprchlíků co přišli do německa s počtem uprchlíků z Československa, ale to je poněkud demagogie-na západ přicházeli lidé z různých komunistických zemí. Celkem jich byly miliony. Stejně tak nikdo nechce (snad s vyjímkou pana Kohouta a spol.) po ČR aby jsme jich přijímali desítky či stovky tisíc. Pokud padaly nějaké čísla tak řádově v tisících ročně. Tudíž jsme žádáni abysme pomohli v podobné míře jako nám bylo pomoženo.

Rovněž je trošičku demagogie srovnávat co dostali uprchlíci v poválečné době kdy byl nedostatek potravin a z boží obecným jevem s dneškem kdy je v celé EU nadbytek. Oni dostávali tolik jako dostávali chudí lidé v té době dávky-tedy opět je to obdobné.

Dnes běžně Azylové řízení trvá i více než rok a je jedno jestli se to týká uprchlíků u nás nebo v zahraničí (např. Iráčtí křesťané)

Váš závěr by se klidně dal napsat: Uprchlíků z ČR odcházelo cca tolik kolik chce EU abysme přijali. Uprchlíci dostali ca tolik co dostali lidé na dávkách-tedy cca tolik co dnes. Nebyla žádná EU a proto si každý stát vyřizoval legislativu sám a trvalo to dlouho díky pomalému fungování státní správy-byl by to sice realnější, ale ne tak populární závěr

Nedá se to ani číst. Pan Polický jako vždy.

To srovnání počtu dnešních uprchlíků s uprchlíky za totality vytáhli představitelé vítačů a zvačů dnešních imigrantů. My se musíme proti těmto srovnáním pouze bránit, protože jsou nesmyslná.