Sedmdesát let od operace Overlord

Před sedmdesáti lety se spojenečtí vojáci vylodili na pěti plážích v Normandii a otevřely tak evropskou západní frontu. Má i po tolika letech cenu připomínat tuto událost?

O interpretaci této operace se už léta vedou spory. Zejména z východu se často ozývají hlasy, že díky soft power americké popkultury je význam operace Overlord zveličen (kdo z nás neviděl Zachraňte vojína Ryana nebo Bratrstvo neohrožených). Rusové celkem oprávněně namítají, že jádro německé armády bylo poraženo na východní frontě. Nicméně je podle mého názoru třeba podotknout, že nebýt odpoutání německých sil ve Francii a v Itálii, měli by Rusové situaci na východě mnohem komplikovanější. Spojenci na sebe vázali celkem značné množství sil, jejichž významná část by mohla být vržena na východ. Operace Bagration, kterou Rusové zahájili dva týdny po vylodění spojenců, byla opravdu masivní ofensivou, která ve svém důsledku předznamenala definitivní porážku Německa. Poté, co pronikla Rudá armáda do střední Evropy, už nikdo nepochyboval, že nacisti budou brzy poraženi. Kdyby nedošlo k vylodění, kdo ví, jestli by tato ofenzíva vůbec proběhla a o kolik měsíců nebo možná let by to válku protáhlo.

Další věc, kterou je třeba vzít v potaz, hodnotíme-li zpětně operaci Overlord, je poválečné uspořádání Evropy. Je známo, že Američané se do války v Evropě moc nehrnuli. Měli dost svých starostí v Tichomoří. Jejich prioritou byla porážka Tokia, nikoliv Berlína. Winston Churchill si ale velice dobře uvědomoval, že Stalin tažení proti Německu bere zároveň jako příležitost k rozšíření vlivu Sovětského svazu směrem na západ. Jeden z prvních Churchillových plánů byl dokonce takový, že k vylodění nemělo dojít ve Francii, ale na Balkáně. Za prvé by se mohlo podařit zapojit do války Turecko, za druhé v případě rychlého postupu by mohli spojenci předběhnout Stalina na cestě do střední Evropy a samotného srdce Třetí říše. Nicméně po zastavení spojeneckého postupu v Itálii od této myšlenky upustil. Navíc členitý terén Balkánského poloostrova rychlému postutpu nepřál.

Americký prezident Roosevelt měl paradoxně, alespoň podle dochované korespondence, lepší vztahy se Stalinem než s Churchillem. Nicméně po řadě sovětských úspěchů na východní frontě pochopil nebezpečí, které hrozí, kdyby Stalinovi v Evropě nechal volnou ruku, což mu Churchill už dlouho připomínal. Možná stejnou měrou přispěl k rozhodnutí tlak Stalina na spojence, aby otevřeli v Evropě druhou frontu a ulevili tak jeho silám na východě. Samozřejmě jen těžko lze odhadovat vývoj, kdyby nakonec k vylodění nedošlo. Rusové by se do Berlina pravděpodobně tak jako tak dostali, jejich převaha v množství vojenské techniky i vojáků byla drtivá, jen by to trvalo déle. Pokud by se Rusům povedlo po válce ovládnout celé Německo, nejen jeho východní část, lze těžko hádat, kterým směrem by se pak dějiny ubíraly. Pěkné by to ale nejspíš nebylo.

Takže i po sedmdesáti letech jsem velice vděčný všem těm mužům, kteří bojovali nebo padli na plážích Gold, Juno, Omaha, Sword a Utah. Nebýt jich, dějiny se mohly ubírat jiným pravděpodobně mnohem horším směrem.

Děkuji.