Proč EU podporuje korupci?

Nová směrnice EU, která má vejít v platnost příští rok, odebírá vinařům právo obnovovat vyklučené vinohrady, nově se budou muset dožadovat povolení a když nebudou obnovovat dost rychle, dostanou pokutu. Úředníkům přibyla další pravomoc, která jen zvyšuje jejich korupční potenciál.

Podle směrnice se ruší právo vinařů vyklučený vinohrad do osmi let obnovit. Nyní mají naopak povinnost, pokud tak chtějí učinit, požádat úřad o povolení. Po udělení tohoto povolení má vinař tři roky, aby svůj záměr uskutečnil, jinak jej čeká pokuta. Z článku, který jsem na toto téma četl, není zcela jasné, jestli je tato časová lhůta navázaná na příjem dotace nebo jestli se týká bez výjimky všech. Nicméně je jasné, že drtivá většina vinařů si o dotaci zažádá, jelikož zemědělství je v dnešní době tak prodotováno, že kdo nežádá o dotace, nemá šanci konkurovat.

Je na hlavu postavené, aby se majitel vinohradu dožadoval úředníka, když si chce na svém vlastním pozemku vysadit další víno. Zdá se, že v nové Evropě už není místo pro základní stavební kámen moderní společnosti, úcta k soukromému vlastnictví. Z hlediska vyššího principu mravního je ze strany státu svoboda nakládání se soukromým majetkem neustále omezována. Krom vinařů tak například majitel bytu nemůže rozhodovat o tom, koho ve své nemovitosti ubytuje. Majitelům hospod zase hrozí, že ve svém vlastním podniku nebudou moci rozhodnout o tom, zda se v něm bude, nebo nebude kouřit. Pokud máte tu smůlu a provozujete obchod s výměrou větší než dvě stě čtverečních metrů, hrozí vám, že na osm dní v roce budete muset povinně zavřít krám.

Připadne vám to jako maličkosti? Myslíte, že v případě hospod nebo obchodů jde zákonodárci o bohulibou věc? Má to jedno úskalí, jak se jednou otevře tahle pandořina skříňka, nikdo si nemůže být jistý tím, co budou chtít politici regulovat příště. S jídlem roste chuť.

Vrátíme-li se zpět k vinařům, není mi absolutně jasný smysl této směrnice. Bojí se snad euroúředník, že by bez kontroly mohly vyrůst na jihu Moravy z ničeho nic stovky hektarů nových vinohradů? Nic takového se neděje ani v náznaku. Evropská směrnice opět řeší problém, který neexistuje. Jediný výsledek je ten, že státnímu aparátu přibyla jen další pravomoc.

V době, kdy všichni politici neustále mluví o boji s korupcí, je takovýto krok opravdu nepochopitelný. Zdravý selský rozum říká, že čím méně moci nad člověkem úředník má a pro čím méně případů je jeho rozhodnutí klíčové, tím méně je příležitostí přijmout úplatek a tím menší je i motivace lidí úředníky uplácet. Čím víc moci dá EU nebo stát do rukou úředníků i v těch nejmarginálnějších záležitostech, tím větší je jejich korupční potenciál.

To ale samozřejmě euroúředníka nenapadne. Kdyby se totiž proti korupci bojovalo snižováním úřední agendy a omezováním přerozdělování, mohli by lidi přijít na to, že je práce  euroúředníka vlastně zbytečná  a on by přišel o chleba.

Stejné je to s dotacemi. V praxi to funguje tak, že stát nejdřív sebere lidem peníze, ty pak pošle do Bruselu. V Bruselu si z toho přeplacení úředníci ukrojí hezkou část na svoje platy a vymyslí operační program. Pak se to zas vrací zpátky a na konci je nějaký chudák, který musí sepisovat grant, pak se modlit, aby měl všechny formální náležitosti. Když to dobře dopadne, dostane razítko a přijdou mu peníze. To vše samozřejmě za podmínky, že má sám naspořeno, že ty peníze využije přesně tak, jak určil úředník, který se mu bude dalších x let koukat přes rameno a samozřejmě nezapomene nainstalovat pochvalnou cedulku, jak je ta EU skvělá.

To je ten lepší případ. V tom horším to funguje tak, že někdo podmázne pár úředníků, shrábne prachy, postaví si co chce, podmázne následně i kontrolu a po všech těch úplatcích mu ještě pořád pěkný ranec skončí v kapse. Jediné co zůstává stejné, je ta cedulka. Když se na to náhodou přijde, udělá se kolem toho velká mela a všichni se pohoršují nad zkorumpovanými úředníky. Že korupci způsobuje primárně moc rozhodovat o cizích penězích už opět nikoho netrápí. Místo skutečné příčiny nemoci neustále léčíme jen její symptomy.

Faktem je, že současná EU korupci nejen svojí politikou podporuje, ale bohužel korupční metody často sama používá. Zaměstnanci EU jsou upláceni nepřiměřeně vysokými platy a nejrůznějšími benefity. Politici jsou zase uplácení dotacemi. Kolikrát jsme už slyšeli: "Musíme to udělat, jinak bychom přišli o dotace."? Politika cukru a biče v praxi. Směr, jaký socialisté v EU i u nás vytyčili, je jasný. Co nejvíc moci úředníkům, co nejvíc peněz daňových poplatníků vybrat do státní kasy a přerozdělit. Jsou chytří. Nedělají to naráz, ale postupně po malých krůčcích. Tu nějaké to procento zdanění nahoru, tu nějaká ta nová pravomoc. Pokud se bude postupovat pomalu a po drobných krůčcích, lidi sice budou občas reptat, ale časem si zvyknou. Tak totiž funguje fabiánský socialismus, ideologie, jíž nejspíš patří budoucnost Evropy.